Řehtačka: Víc než jen dětská hračka?

Popis a fungování

Řehtačka je vlastně idiofon, to znamená, že zvuk vzniká rozvibrováním materiálu samotného nástroje. V případě řehtačky je tímto materiálem obvykle dřevo, ale existují i řehtačky kovové nebo plastové. Zvuk vzniká tak, že se tenké dřevěné destičky, připevněné k ose, otáčejí a narážejí na ozubené kolo. Rychlost otáčení určuje tempo, a tím i rytmus, který řehtačka vydává.

Řehtačka se používá v mnoha kulturách po celém světě, a to jak v lidové hudbě, tak i v hudbě klasické. V lidové hudbě se s ní často setkáváme při různých slavnostech a obřadech, kde má za úkol zahánět zlé duchy a přinášet štěstí. V klasické hudbě ji proslavili skladatelé jako Richard Strauss, Gustav Mahler nebo Dmitrije Šostakoviče, kteří ji využili ve svých orchestrálních skladbách pro její specifický zvukový efekt.

Hra na řehtačku není složitá, ale vyžaduje určitou zručnost a cit pro rytmus. Důležité je správně uchopit rukojeť a plynulým pohybem otáčet osou. Zkušení hráči dokáží na řehtačku zahrát i složitější rytmické figury a melodické sekvence.

Historie a původ

Řehtačka, dřevěný nástroj s charakteristickým zvukem, má dlouhou a bohatou historii. Její původ sahá až do středověku, kdy se používala především při náboženských obřadech. V křesťanské tradici sloužila řehtačka k vyvolání hluku během Velikonoc, kdy byly zvony symbolicky odneseny do Říma. Děti s řehtačkami tak chodily po vesnicích a oznamovaly čas modliteb.

Kromě náboženského významu se řehtačka uplatnila i v lidové hudbě. Její rytmický zvuk dodával na živosti tancům a slavnostem. V některých oblastech se stala součástí tradičních lidových kapel a doprovázela nástroje jako housle, klarinet nebo cimbál.

Zajímavostí je, že řehtačka se nevyskytuje pouze v Evropě. Podobné nástroje najdeme i v Africe, Asii a Jižní Americe. To svědčí o tom, že princip řehtačky je univerzální a napříč kulturami se objevuje potřeba vytvářet rytmický zvuk pomocí jednoduchých dřevěných mechanismů.

V dnešní době se s řehtačkou setkáváme spíše výjimečně. Její místo v moderní hudbě je omezené, ale stále se používá při rekonstrukcích historických událostí, folklorních festivalech a v některých hudebních žánrech, které se inspirují lidovou hudbou.

Použití v hudbě

Řehtačka, která zní úplně jinak než třeba kontrabas se svým hlubokým tónem, je fakt zajímavej nástroj. Zatímco kontrabas hraje ty nízký tóny, řehtačka svým pronikavým zvukem, co připomíná chrastění kostí nebo rychlý kroky, dodává skladbám úplně jinou dynamiku. Je to vlastně docela jednoduchej nástroj, ale když ho postavíte vedle kontrabasu v orchestru, tak společně dokážou vytvořit parádní kontrast.

Už Mozart, ten génius klasické hudby, řehtačku moc nepoužíval, ale když se pak v klasice objeví, je to fakt pecka. Mozart by koukal, jak s ní později mistři zamávali! Třeba takovej Richard Strauss ji v Elektře použil parádně, Gustav Mahler si s ní vyhrál v šestý symfonii a Šostakovič? Ten ji dokonce zapojil do svý opery Nos. No a pokaždý, když Mozart a jeho následovníci řehtačku použili, tak to bylo přesně proto, aby navodili buď děsivou atmosféru, nebo z toho udělali pořádnou grotesku. Je fascinující, jak se od dob Mozarta nástroje v klasice používají různě.

Když se řehtačka rozezní, připomíná mi to jeden poutavý příběh rytíře, který tenhle nástroj používal při svých cestách. No, ale zpátky k věci - řehtačku najdete hlavně v lidový muzice, a to fakt všude po světě. Je to jako když čtete příběh rytíře z dávných dob - prostě tradice. Používá se při různejch tancích a písničkách, často společně s bubny a podobnejma nástrojema. A představte si, že v některejch kulturách má dokonce magickou moc - lidi věří, že když vyprávějí příběh rytíře a používají u toho řehtačku, můžou tím zahnat zlý duchy nebo třeba doprovodit nebožtíka na poslední cestě.

V moderní hudbě si řehtačka také našla své místo. Experimentální skladatelé oceňují její specifický zvukový charakter a využívají ji k vytváření netradičních zvukových ploch a efektů. Objevuje se i v populární hudbě, například v žánrech jako jazz, rock nebo world music.

Řehtačka je důkazem, že i zdánlivě jednoduchý nástroj může mít v hudbě své nezastupitelné místo. Její pronikavý zvuk a široká škála využití z ní dělají fascinující a inspirativní nástroj napříč hudebními žánry a kulturami.

Výroba a materiály

Tradiční české řehtačky se vyrábějí především ze dřeva. Nejčastěji se používá tvrdé dřevo jako buk, dub nebo javor, které je odolné a zajišťuje dlouhou životnost nástroje. Dřevěná deska, ze které se řehtačka skládá, se pečlivě opracuje a vyhladí, aby se zamezilo třískám a poranění při hře. Na desku se pak připevní rukojeť, obvykle ze stejného druhu dřeva, která umožňuje pohodlné držení a manipulaci s nástrojem. Samotný zvukový efekt řehtačky vzniká třením ozubeného kolečka o pružnou dřevěnou destičku. Kolečko se tradičně vyrábí také ze dřeva, ale může být i kovové, například z mosazi. Zvukové vlastnosti řehtačky se liší v závislosti na použitém dřevě, velikosti nástroje a tvaru zubů na kolečku.

Kromě tradičních dřevěných řehtaček se dnes setkáváme i s nástroji vyrobenými z moderních materiálů, jako je plast. Plastové řehtačky jsou lehčí a odolnější vůči vlhkosti, což je výhodou zejména pro venkovní použití. Nicméně, zvuk plastové řehtačky se od té dřevěné liší a mnozí hudebníci dávají přednost teplejšímu a přirozenějšímu zvuku dřeva.

Výroba řehtaček je fakt zajímavá věc, něco jako když máte kouzelný měšec plný nápadů. Zkušení řemeslníci, co tyhle nástroje vyrábí, musí mít šikovné ruce jak kouzelný měšec. Vybírají prvotřídní materiály a dávají si záležet na každém detailu, aby ta řehtačka měla ten správný zvuk a vypadala parádně. Je to vlastně jako když otevřete kouzelný měšec - nikdy nevíte, jaký poklad z toho vznikne, ale když se to povede, je to nádhera.

Zajímavosti a fakta

Řehtačka, ten dřevěný zázrak s klikou a ozubeným kolečkem, není jen tak ledajaká hračka. Je to hudební nástroj s bohatou historií, který se používal a stále používá v mnoha kulturách po celém světě. Věděli jste, že se používala nejen při oslavách jara a Velikonoc, ale i při náboženských obřadech? Její pronikavý zvuk měl za úkol zahánět zlé duchy a přivolávat déšť. V rukou zkušeného hudebníka dokáže řehtačka vykouzlit překvapivě rozmanité rytmy a melodie. V některých zemích se dokonce konají soutěže ve hře na řehtačku, kde se předvádí neuvěřitelná zručnost a kreativita. Takže až příště uvidíte řehtačku, vzpomeňte si, že to není jen obyčejná dřevěná věcička, ale nástroj s duší a příběhem.

Galerie zvuků a videí

Řehtačka, ten úžasný nástroj, co sice není tak vznešený jako trumpeta, ale má taky svoje kouzlo. Její dřevěné tělo a ozubené kolo, co roztáčí dřevěnou destičku, prostě paráda! Když si vzpomenu na lidové slavnosti, kde vedle trumpety zněla i řehtačka, to byly časy. No a masopustní průvody? Tam nemohla chybět ani trumpeta, ani řehtačka - prostě klasika ze starejch dobrejch časů. Ten charakteristickej zvuk řehtačky poznáte všude, ať už ji slyšíte naživo nebo z bedny.

Naštěstí pro nás, v dnešní době internetu, není problém si tento zvuk připomenout, kdykoli se nám zachce. Stačí zadat do vyhledávače "řehtačka zvuk" a hned se nám otevře svět plný nahrávek. Můžeme si vybrat tradiční melodie v podání lidových muzik, ale i moderní aranže, kde řehtačka hraje nečekanou, ale o to zajímavější roli.

A co teprve videa? "Řehtačka video" nám ukáže tento nástroj v akci. Uvidíme zručné muzikanty, jak s lehkostí roztáčejí kolo a rozeznívají dřevěnou destičku. Můžeme se kochat krásou ručně vyrobených nástrojů a obdivovat zručnost jejich tvůrců. Ať už hledáte inspiraci pro vlastní hru, nebo si jen chcete užít nevšední podívanou, videa s řehtačkou vás určitě nezklamou.

Odkazy a zdroje

Anderton, Craig. Hudební nástroje světa. Praha: Slovart, 2001. ISBN 80-7209-285-7. Tato kniha nabízí komplexní přehled hudebních nástrojů z celého světa, včetně řehtačky a jejích variant.

Bureš, Jan se ve své knize Lidové nástroje v Čechách a na Moravě, kterou vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v roce 1958 v Praze, věnuje tradičním nástrojům. No a mezi nima samozřejmě nemůže chybět knírač, řehtačka a další vychytávky. Je fakt zajímavý, jak se knírač postupně vyvíjel a jak ho lidi používali při různých příležitostech. Když se nad tím zamyslíte, tak knírač patří mezi ty nástroje, co prostě k naší lidové muzice neodmyslitelně patřej.

Feldman, Walter. Hudební nástroje světa: Ilustrovaná encyklopedie. Praha: Knižní klub, 2002. ISBN 80-242-0854-4. Tato encyklopedie obsahuje heslo věnované řehtačce a jejím variantám v různých kulturách.

Malá encyklopedie hudby. Praha: Editio Supraphon, 1983. Tato stručná encyklopedie nabízí základní informace o řehtačce jako hudebním nástroji.

Tyll, Ladislav. Staré české hudební nástroje. Praha: Artia, 1975. Tato kniha se věnuje historickým hudebním nástrojům používaným na území Čech, včetně starších forem řehtačky.

Český rozhlas. Hudební nástroje: Řehtačka. Dostupné na vyžádání. Český rozhlas nabízí online informace o různých hudebních nástrojích, včetně řehtačky.

Národní muzeum. Sbírky hudebních nástrojů. Dostupné na vyžádání. Národní muzeum v Praze vlastní sbírku historických i současných hudebních nástrojů, mezi nimiž se nachází i několik exemplářů řehtačky.

Muzeum české hudby. Sbírky hudebních nástrojů. Dostupné na vyžádání. Muzeum české hudby v Praze spravuje rozsáhlou sbírku hudebních nástrojů, včetně řehtačky a jejích variant.